Brzy ráno 12. května jsme dorazili do Osvětimi, kde jsme absolvovali komentovanou prohlídku bývalého koncentračního tábora Auschwitz I. Průvodce nás seznámil s temnou historií tohoto místa a přiblížil nám každodenní realitu vězňů prostřednictvím zachovalých expozic. Nejvíce na nás zapůsobila místa, kde byly uchovány osobní věci obětí – kufry, brýle, dětské botičky, ale také hromada lidských vlasů, která vážila přes dvě tuny. Vlasy byly vězňům stříhány hned po příjezdu do tábora a nacisté je následně využívali k výrobě paruk, textilních izolačních materiálů nebo i výplní do polštářů a přikrývek. Tento fakt působil obzvláště děsivě a podtrhoval bezcitnost nacistického režimu, který dokázal zpeněžit i samotné lidské tělo.
Po obědě jsme pokračovali do Auschwitz II – Birkenau (Březinka), vyhlazovacího tábora, jehož rozloha a atmosféra na nás silně zapůsobily. Prošli jsme rampou, kudy přijížděly transporty, viděli jsme baráky, ve kterých byli vězni drženi v otřesných podmínkách, a došli jsme i k ruinám plynových komor. Návštěva těchto míst v nás zanechala hluboký pocit úcty a potřeby připomínat si hrůzy minulosti.
Dne 13. května jsme strávili den v Krakově, kde jsme se nejprve prošli historickým centrem a navštívili nádherné hlavní náměstí Rynek Główny, které nás okouzlilo svou živou atmosférou, architekturou i pouličním uměním. Vrcholem dne byla prohlídka majestátního královského hradu Wawel, který jsme navštívili s průvodcem. Mnozí studenti si během volného času zvolili návštěvu místního muzea, kde bylo možné obdivovat slavné umělecké sbírky – včetně originálu obrazu Dáma s hranostajem od Leonarda da Vinciho.
Zájezd byl pro všechny velmi přínosný – přinesl silné emoce, nové vědomosti i kulturní zážitky. Byl nejen výpravou do historie, ale i výzvou k zamyšlení nad svobodou, odvahou a hodnotou lidského života.
Osobní reflexe studentky Elišky Kuzmové
Návštěva Osvětimi byla pro mě silným a těžko popsatelným zážitkem. I když jsme o holokaustu slyšeli už ve škole, být přímo na místě, kde se to všechno odehrálo, je něco úplně jiného.
Viděla jsem vitríny plné dětských botiček, kufrů se jmény i ostříhané vlasy – a došlo mi, že to nebyla jen historie, ale skutečné osudy lidí, kteří přišli o všechno. Projít branou s nápisem „Arbeit macht frei“ bylo zvláštní. Člověk najednou cítil mrazivou realitu toho, co se tam dělo.
Celou dobu mě provázelo ticho, které ve mně zůstalo i po návratu domů. Osvětim mi připomněla, jak důležité je nezapomínat a nepřestat mluvit o tom, co se stalo, aby se podobné hrůzy už nikdy neopakovaly.
Mgr. et Mgr. Radek Rákos, Eliška Kuzmová (2. B)