Studenti se rozdělili po třídách do tří skupin a každá skupina dostala svou lektorku, která je provedla expozicí. Byla to jen malá ochutnávka z vystavených sbírek, ale seznámila studenty se stěžejními díly a se směry, které 19. století dominovaly.
Umění, které vás přiměje zastavit se
Pro jednu ze studentek, Stellu Mikešovou, byla návštěva Národní galerie nezapomenutelným zážitkem: „Během krátké hodiny jsme navštívili pouze čtvrté patro, kde jsou vystavena díla z 19. století, a přesto na mě expozice udělala silný dojem. Největším zážitkem byl výklad paní průvodkyně – její vyprávění bylo poutavé, srozumitelné a velmi obohacující. Díky ní jsem lépe porozuměla vystaveným obrazům a spojila si je s historickým kontextem. Galerie na mě zapůsobila natolik, že bych se tam velmi ráda vrátila a prozkoumala i další části sbírek. Ze všech obrazů mě nejvíce zaujal ten s názvem Oldřich a Božena od Františka Ženíška. Okamžitě mě oslovil svým romantickým námětem i mistrovským zpracováním. Malba zachycuje legendární setkání knížete Oldřicha s vesnickou dívkou Boženou, které se stalo symbolem národní identity a často se objevovalo v českém umění i literatuře. Obdivuji, s jakou pečlivostí a citem pro detail je na obraze zachycena atmosféra dávných časů – od krojů až po výrazy postav. Detailní realistická malba mi byla nesmírně blízká, a ještě více prohloubila můj zájem o historii i umění.“
Pro Elišku Novákovou byla návštěva expozice příjemným překvapením: „Národní galerie v Praze je podle mě zajímavé místo, hlavně pro ty, kteří mají rádi umění nebo jen chtějí vidět něco jiného než běžné věci. My jsme tam byli na výletě se školou a musím říct, že mě to vážně překvapilo – v dobrém. Nejvíc mě zaujal obrovský sál s obrazy z období romantismu. Jeden z obrazů byl tak živý, že jsem si skoro připadala, jako bych byla součástí toho, co se na něm dělo. Pamatuju si, jak jsme tam stály s kamarádkou asi pět minut a jen se dívaly. Byla tam taková zvláštní tichá atmosféra, že jsme skoro zapomněly mluvit. Líbilo se mi, že jsem viděla i jména, která znám. U jednoho obrazu od Moneta jsem si úplně představila, jak asi vypadal svět v té době – všechno bylo namalované tak měkce a klidně. Celkově bych řekla, že i když někdo není fanda do umění, v Národní galerii se může cítit fajn. Je to jiný zážitek než běžné muzeum – klidnější, zajímavější a trochu vás i přiměje zastavit se a zamyslet.“
Anděl z úplně jiného pohledu
Po návštěvě galerie část studentů litovala, že jsme se nemohli zdržet déle. To ale vážně nebylo v naší moci, neboť na domluvených stanovištích už na nás čekali lidé spolupracující s organizací Pragulic.
I tentokrát byli studenti rozděleni do tří skupin a zamířili do míst, kde se scházejí lidé bez domova: na Anděla, na Uhelný trh a na Karlovo náměstí.
Setkání s Mírou, který prováděl 2. B zapůsobilo na Michaela Dytrycha: „V úterý 17. června jsme se jako třída 2. ročníku zúčastnili netradiční exkurze v Praze na Andělu. Průvodcem nám byl narkoman a bezdomovec, který se s námi podělil o svůj životní příběh. V parku nám otevřeně vyprávěl o svém životě na ulici, o tom, jak vypadá každodenní realita narkomanů a bezdomovců a jak se lidé do takové situace mohou dostat. Byl to silný zážitek – slyšet to přímo od člověka, který to všechno zažil na vlastní kůži. Měli jsme možnost se našeho průvodce ptát na různé věci. Odpovídal nám bez ostychu a s velkou dávkou upřímnosti. Poté nás vzal do svého příbytku, kde nám ukázal, jak žije, a nechyběla ani krátká prohlídka. Viděli jsme i jeho ručně vyrobený bazén, a také dvě kočky, o které se stará. Na závěr jsme si společně sedli na zahradu a pokračovali v rozhovoru. Byla to velmi zajímavá a poučná zkušenost, která nám ukázala jiný pohled na život i hodnoty, které často bereme jako samozřejmost.“
